Nedávno jsem slyšela obviňování, že prý za radikalizaci
muslimů a rostoucí terorismus může Silicon Valley. A menší i větší „vládcové“
se předhánějí ve svalování viny za to či ono na USA a Trumpa. Tyto nekonečné
cynické lži, pronášené těmi, kteří dobře vědí, kdo za co může, ty mne dopálily.
Ano, mnozí z našich mocných tvrdě pracují na tom, aby ututlali svou
vlastní vinu a aby v jejich zemích nebylo dovoleno říkat pravdu o islámské
invazi, přesto jsme ještě nepřestali myslet a číst a psát!
Jak se stalo, že Evropa je tak fascinovaná a hypnotizovaná
vztyčujícím se islamistickým hadem, že se propadá do naprosté bezmoci? A
dokonce se zakazuje o tom už i mluvit!
Evropa totiž přestala džihádu klást odpor, protože
vyměnila svoji nezávislost za spojenectví se státy severní Afriky a Středního
východu. Jak k tomu došlo, vypráví britská historička židovského původu Bat Ye’or (vl. jménem
Giselle Littman) ve své knize Eurabia: Euroarabská
osa.
Autorka pečlivě dokumentuje počátky novodobé islamizace
Evropy. Přináší spoustu důkazů, jak už od počátku sedmdesátých let nejprve
Francie, a pak i další vůdcové Evropské unie (tehdy se ten spolek ovšem ještě
jmenoval jinak), dnes již skrze diktát bruselských institucí, tiše a nepozorovaně
přivedli a přivádějí Evropu do stavu faktické bezmoci vůči islámskému teroru,
neboť ji učinili závislou na partnerství s arabským světem. Kvůli udržení
moci, vlivu, kvůli ropě. Zaprodali Evropu za ropu. Nemuseli, ale chtěli.
Evropa se ekonomicky, politicky,
kulturně a postupně i demograficky svázala s arabským světem smlouvami,
institucemi a aktivitami, které z ní udělaly nástroj antiamerikanismu a
antisemitismu. Od 70. let na tom spolupracuje mnoho mediálních, kulturních a
vzdělávacích institucí, některé aktivně, některé bezděky.
Počátky
najdeme v tzv. ropné krizi na počátku 70. let, která následovala po
„jomkipurské válce“ Arabů proti Izraeli. Válka se vyvinula jinak, než Arabové
předpokládali, proto bylo potřeba jednat. Organizace zemí vyvážejících ropu
(OPEC) v říjnu 1973 jednostranně zvedla cenu ropy o dvě třetiny a
vyhlásila embargo dodávek do zemí, podporujících Izrael.
Co si
počnete bez naší ropy? – ptali se šéfové ropných velmocí Evropanů. A co vy si
počnete bez našich peněz za vaši ropu? – Měla znít odpověď ze Západu. Žel, tuto
otázku jim nikdy nikdo nepoložil. V obavách z „arabského hněvu“ se
společná akce Západu vůči embargu nekonala, naopak zástupci tehdejšího Evropského
společenství schválili rezoluci, zdůrazňující potřebu „dialogu“ s arabskými zeměmi
vyvážejícími ropu. Tak byl položen základ pro Euro-Arabský dialog (EAD) mezi EU
a Ligou arabských států.
Euro-arabská
osa
Euro-Arabský
dialog – název naznačuje, že by mohlo jít o nějaké žvanění a lid obecný se o
něco takového přece nezajímá, má důležitější věci na práci. Dnes je EAD mocná
síť evropských politiků, poslanců národních parlamentů i europarlamentu a
představitelů všech silných evropských politických stran. Má hlavní úřad v
Paříži a zaměstnává několik stovek úředníků, včetně vysokých politických
činitelů.
Na
zakládací schůzi EAD v Paříži v červnu 1974 byla vytvořena PAEAC, tedy Parlamentní
evropská asociace pro euro-arabskou spolupráci (v současné době má přes
šest set členů ze všech velkých evropských politických stran, aktivních v
jejich vlastních národních parlamentech, stejně jako v Evropském parlamentu). Mezi
další hlavní orgány Dialogu jsou Institut MEDEA a Evropský institut pro výzkum
Středomoří a euro-arabské spolupráce, který vznikl v roce 1995 s
podporou Evropské komise.
PAEAC na
konferenci v Damašku přijala od Arabské ligy pro svou zahraniční politiku tyto
podmínky: Stažení Izraele do hranic příměří z roku 1949, obnovení arabské
svrchovanosti nad Jeruzalémským starým městem, účast OOP a Jásira Arafata na
všech blízkovýchodních mírových jednáních, tlak na USA, aby se distancovaly od
Izraele a sjednotily svou politiku se zájmy arabských států. A také, což bylo
na každé další schůzi opakováno, usnadnění arabské imigrace do Evropy… Poznáváte
v těchto bodech politiku Evropské unie v posledních desetiletích?
Přistěhovalectví
výměnou za ropu?
Podle Bat Ye'or stojí aktivity EAD
u kořene „privilegovaného“ přístupu arabských imigrantů do Evropy, kde se
rychle začaly tvořit silné islámské komunity. Evropa současně napomáhala při
delegitimizaci Izraele a při prosazování palestinské otázky do centra globální
pozornosti jako rádoby-klíčového problému mezinárodních vztahů.
Džihád se dnes již nevede jen
puškami, ale také manipulováním s dodávkami ropy a jejím zdražováním.
Džihád se vede přes kolébky migrantů uprostřed evropských měst. Vede se
ovlivňováním veřejného mínění a mýcením
předsudků, třeba skrze řadu za tím účelem zřízených vzdělávacích institucí a
neziskových organizací. A také podplácením a strategickým prosazováním vhodných
lidí do pozic vlivu a moci. Do médií, na univerzity, do církevních a
charitativních organizací. Ochotně se na tom podílejí i některé křesťanské
instituce vytvářením nové teologie zvané replacement
theology. Jak kdesi trefně poznamenal Benjamin Kuras, „nahrazovacím“ prvkem
v této teologii je odstraňování židovského prvku a společných
židovsko-křesťanských hodnot.
Generální výbor EAD se scházívá
„in camera“, tedy uzavřeně, stranou pozornosti nejen veřejnosti a médií, ale i
mimo dohled legitimních politických orgánů. Jistě, je to jednodušší: Takhle se
vyhneme rozvláčným parlamentním debatám, někdo by mohl oponovat, jiní by žádali
hlasování o podmínkách a podpisy a připomínky těch a oněch. Takto se
v tichosti dohodneme, a nikdo o tom přece nemusí vědět, koneckonců, vždyť
jde jen o „dialog“ a lepší vzájemné „porozumění“…
Lepší
vzájemné obohacení
V rámci tohoto „lepšího
porozumění“ islámské kultuře a jejím nositelům na Západě musely být zaručeny
vlastní školy, mešity, média v rodném jazyce a jakási vnitřní samospráva,
řízená zákonem šaria. Trochu
jednostranné, nemyslíte? Mešity u nás ano, o křesťanských kostelech u nich však
ani muk? Proč, jak je to možné?
Takové byly počátky. Dnes je to
tak, že Evropa je plná mešit a islámských kulturních center a charit a valí se
sem statisíce imigrantů. Evropští politici neregulovanou muslimskou migraci
bagatelizují, nechtějí ji zastavit, skrytě ji podporují, a proto štědře
financují neziskovky a přes ně i pašeráky lidí. Chtějí prostřednictvím masové
migrace změnit stávající evropské národy a celkovou kulturní a politickou
situaci v Evropě?
I když to není nikde „napsáno“,
francouzská, anglická, německá, belgická i švédská policie dobře vědí, kde se
nevměšovat, kam se nechodí. A tisk to ví taky! Kdo by se odvážil tato veřejně
známá tabu otvírat, ten se se zlou potáže. Bude umlčen, vyhozen, pošpiněn,
pomluven, znemožněn. „Zrádci“ mezi muslimy rovnou zavražděni. Kde se asi ukrývá
Hirsi Ali? Proč musí Gert Wilders chodit s policejní ochrankou?
Evropa se třese hrůzou. Ale
nemusela by. Arabský svět je závislý na dovozu technologií, jídla, zbraní,
skoro všeho, vždyť tam se nic nevyrábí, nevyvíjí, skoro ani nepěstuje! Mají
ropu, ano, ale té se nenajedí. Co by se stalo, kdyby Evropa neměla ropu od
OPEC? Stalo by se málo. A hodně by se ušetřilo.
EU dnes platí miliardy arabským
středovýchodním zemím. Jen tak, za přátelství. Nebo spíš jako výpalné? Jednou
z institucí k vydírání peněz ze Západu, zavedených v rámci EAD,
je European Institute for Research on Mediterranean and Euro Arab Cooperation
(MEDEA). Evropští daňoví poplatníci prostřednictvím tohoto institutu
„přerozdělili“ mezi lety 2000 – 2006 pět a půl miliardy eur a EU dodala skoro
tutéž sumu, vypůjčenou od Evropské investiční banky. 90% sumy schlamstly Alžír,
Egypt, Jordánsko, Libanon, Maroko, Sýrie, Tunis, Turecko a Palestina. Co se
z toho reálně vybudovalo a do čí kapsy prachy skutečně dopluly není známo.
Strategie
zůstává stejná
Je podivné, že se ještě nikdo
oficiálně nezabýval tím, jak bude vypadat Evropa pod znamením půlměsíce? Co nás
vlastně čeká?
Bat Ye'or píše o situaci starých
křesťanských civilizací na Středním Východě, v Severní Africe, na Iberském
poloostrově, v Anatolii a jihovýchodní Evropě. Jejich historie byla
podobná několika typickými prvky. Střídala se období válek, dobývání, dočasného
míru, mírových smluv a spojenectví a opět teroru. Autorka je dělí do tří
stádií: (1) Postupná eroze odporu ve společnostech ještě nedobytých, ale
určených pro džihád. Souběžné
hospodářské oslabování skrze vyžadování výpalného výměnou za dočasný pokoj.
Během toho nastává demografický úpadek, jako důsledek válčení, masakrů, únosů a
vyhánění. (2) Nahrazování jedné civilizace druhou skrze dlouhodobou masovou
muslimskou imigraci. (3) Povstání mocných jedinců – kolaborantů i celých
skupin, politicky i ekonomicky napojených na nové muslimské vládce. Pak
následuje všeobecné podrobení. Odpor už není možný, není ani proveditelný.
„Tak se vyvinul a rostl systém
poddanství (dhimmitude) v náboženských,
politických, intelektuálních a ekonomických doménách křesťanského světa.“
Poddání se islámu bylo dokonáno
vlastními „křesťanskými“ lídry, kteří se zaprodali kvůli svým osobním ambicím
či ekonomickým zájmům.
Totéž se děje i dnes. Politika
euro-arabského dialogu vede, dnes již zdá se nevratně, ke vzniku Eurábie, tedy společného euro-arabského
prostoru, kde budou nemuslimové stále více zatlačováni do svého „tradičního“
postavení – jako podřadní, jako dhimmi…
Naděje
umírá poslední
Situace se zdála zoufalá, když si
Amerika před osmi lety zvolila presidenta, který vystudoval v muslimských
školách a klaněl se saúdskému králi až k zemi. Američani byli unešeni sami
sebou, jak se jim povedlo překonat
rasismus zvolením černého presidenta. EAD nepochybně jásala a byla za to
odměněna Obamovými proislámskými a protiizraelskými kroky. Embargo proti Íránu
bylo odvoláno, poslalo se jim v hotovosti šílené množství peněz, Lýbie
byla rozvrácena, povstali kalifátníci z ISIS a zabrali skoro celý Irák,
americká armáda z Afganistánu a Iráku odešla, nastalo usekávání hlav a
znásilňování, teror vůči křesťanům dosáhl míry v moderní době nevídané.
A mohlo to tak pokračovat, ale
snad už nebude. Přes miliony dolarů napumpovaných Hillary Clintonové a její
kampani ze strany bohatých arabských států a všudypřítomného lidumila Sorose
vyhrál volby Trump, který do klubu EAD snad nevstoupí. Proto musí být
znemožněn, zničen a nejlépe odvolán, proto musí být zničen maďarský premiér
Orbán. A další písek v soukolí, Brexit a posílení protiimigračních sil ve
Francii a v Holandsku. Co se děje? Že by ten lid přece jen nebyl ještě tak
ohloupený, jak si naši zrádci myslí? Prozatím se vyčkává, zastánci „dialogu“ si
přece nemohou dovolit ztratit všechno, co dosud získali.
Spisovatel Ezra Levant dokumentuje
ve své knize Tramping Trudeau, jak Liberální strana v Kanadě zvítězila
díky přílivu Sorosových peněz na kampaň. Jak liberální kampaň řídili poradci
Obamy a Clintonové. Jak Sorosovy miliony darované nátlakovým skupinám chtějí
zastavit těžbu z ropných písků, kde jsou zásoby snad ještě větší než
v Saúdské Arábii. To ovšem nelze připustit, závislost na OPEC si musíme
pěstovat! Zatím se to daří, těžba uhlí v Kanadě se zastavuje. Premiér se
tajně sešel k dialogu s vůdcem Izmaelitů na jeho privátním ostrově
v USA. Onen vůdce je milionář a lobbyista. Justin Trudeau mu dal na podzim 53 milionů dolarů pro jeho charity
od nás, daňových poplatníků, a jako protiúčet velkoryse přijal 27 000
neprověřených muslimských přistěhovalců do kanadské náruče. Jejich synkové už
terorizují děti ve školách a na hřištích a zbabělí ředitelé škol, policisté ani
poslanci nedělají vůbec nic. To je jeden z těch stupňů džihádu. A navrch nám Justin připravil
zákon proti urážení muslimů, aby se u nás necítili nevítaní.
Canadian - Arab Dialog se právě rozjíždí.
Pane, smiluj se nad námi!
Avšak, naděje umírá poslední,
říkával můj otec…
Je možné, že můj článek některé
čtenáře popudí, Četli něco, o čem nechtěli vědět. Nebo se jim zajídá můj styl.
Ty všechny ovšem upozorňuju, že porucha není v mém vysílání, ale
v jejich přijímačích.
Publikováno na www.konzervativnilisty,cz
Žádné komentáře:
Okomentovat