Co je a co není umění?

Tato otázka mne čas od času napadá při pohledu na ten či onen produkt umělecké tvorby, a často na ni nenalézám přiměřenou odpověď. Míval jsem vícekrát pocit, že pro odpověď na otázku „je tohle umění?“ mě samotnému (ale nejen mně, i nám všem lidem v tomto současném světě) scházejí nástroje, měřítka, pojmy, argumenty, kterými by bylo možno poměřit, posoudit, zhodnotit, zda ten či onen výtvor je skutečně „uměním“, nebo jen pouhým „výrobkem“.

Kdo je lidské embryo?

Kdo je lidské embryo? I na tuto otázku hledali odpověď odborníci z oblasti filosofie, psychologie, etiky, práva, medicíny a dalších oborů v průběhu 1. ročníku interdisciplinární konference o právní ochraně osob před narozením „Nejmenší z nás“ v říjnu 2012 v Brně.

Interrupce? Proč o tom nejde debatovat?

Díky poznatkům řady vědních oborů dnes můžeme stanovit počátek lidského života na okamžik početí. Moderní embryologie jednoznačně potvrzuje, že lidské embryo představuje úplnou, třebaže velmi nezralou lidskou bytost. Je-li tomu ovšem skutečně tak, vyvstává před námi řada nesnadných otázek: Jak to, že valná část společnosti nedbá na tyto pádné argumenty? Jak to, že společnost umožňuje zabíjení lidí před narozením jako cosi zcela legitimního, ba někdy dokonce žádoucího? A jak to, že o těchto nezpochybnitelných faktech je dnes tak těžké vést racionální debatu?

Zdá se, že problémem není nedostatek informací ve veřejném prostoru. Informace jsou dostupné, ale schází schopnost s nimi pracovat, analyzovat je a umět se podle nich prakticky zařídit. V podstatě na dané téma neprobíhá žádná racionální debata, spíš zaznívají emočně vypjaté výkřiky. Ne že by nepadaly rozumné a přesvědčivé argumenty. Postrádáme ale schopnost povznést se nad úroveň emočně diktovaných postojů, schází společenská atmosféra, která by umožňovala lidem poctivě vysvětlovat své pozice, naslouchat a přemýšlet a uvážlivě odpovídat.

C. S. Lewis / Existuje nadpřirozená realita?

Mnohým lidem způsobuje v argumentaci ve prospěch existence nadpřirozeného zásadní potíž skutečnost, že je takové argumentace vůbec zapotřebí. Pokud cosi tak nesmírného existuje, nemělo by to být tak samozřejmé jako Slunce na obloze? Není neuvěřitelné, že znalost nejzákladnější ze všech Skutečností by měla být přístupná pouze pomocí hnidopišského filosofování, na které nemá většina lidí čas ani kapacitu? K tomuto argumentu cítím velkou sympatii. Zamysleme se však nad ním.

Žádné dotace nestátním školám aneb prázdninové (ne)žertování ministerstva školství

Ministerstvo školství předložilo počátkem července návrh, kterým chce odejmout nestátním (tedy církevním a soukromým) školám neinvestiční dotace na provoz, a to již od příštího školního roku, tedy od 1. září 2015. Jedná se o vážný zásah do rozpočtů těchto škol (může jít až o 10 - 30%), který může mít pro mnohé z nich likvidační důsledky.

O co se tady vlastně jedná a proč ministrovo řeší tak zásadní otázky tak nepochopitelně, bez rozmyslu a řádné debaty? Podle ministerstva školství je cílem sjednocení podmínek pro všechny typy škol. Jaká je skutečnost?