Návrat politiky

„Možná máte pocit, že s politikou není něco v pořádku. Nemluvím ovšem k těm z vás, kteří jste takový dojem měli vždy a politiku považujete za špatnou, nezajímavou a nepotřebnou. Hluboce se mýlíte, samozřejmě, vždyť politika je nezbytná součást života společnosti, je důležitá a může a má být dobrá. Kdybych si myslel něco jiného, jistě bych o ní nenapsal tolik textů. Pokud jste ale přesvědčeni o důležitosti politiky, zajímá vás její kvalita, jen máte pocit, že se v poslední době nějak „pokazila", že je jiná a že se v ní a jejím prostřednictvím neřeší ty problémy, které jsou podstatné, že je stále obtížnější věřit nějaké straně, že opravdu udělá to, co slibuje, že jsou politici jaksi horší než dříve, že jde mnohem více o konkrétní ekonomické zájmy než o hledání řešení, jež je dobré pro společnost, že je v politice najednou nějak moc nevůle, byrokracie, korupce a nenávisti – pak vás zvu k četbě této knihy."

(Petr Fiala: Politika, jaká nemá být, CDK, Brno 2009)

Společenský rozklad, k němuž v naší zemi dochází, se prohlubuje. Zdá se, že už to nejsou jen povzdechy snílků, idealistů, "mladých rozhněvaných mužů", či pisálků z KONZERVATIVNÍCH LISTŮ. Takto uvažují už i mnozí lidé z "hlavního proudu", pokud ještě zcela nepřišli o rozum. Petr Fiala (*1964), politolog a historik, bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně (a v současnosti ministr školství Nečasovy vlády v demisi), ve své sbírce nebývale kritických esejů Politika, jaká nemá být, píše: "Myslím, že nikdo, kdo už není zcela otupělý, zkorumpovaný nebo nechápající, nemůže pochybovat o tom, že zde není něco v pořádku."

Pan rektor se ve své analýze odvažuje dál, než je v kraji zvykem a pokračuje: "To, že převládá pocit zhnusení politikou a politiky musíme přičíst tomu, jak společnost politiku pojímá, jak ji ponechala "samu sobě", jak ji postupně opouští v čele se svou elitou."

Jak společnost politiku pojímá? Řekl bych, že většina ji pojímá jako pouhý boj o moc a vliv, ne-li přímo o koryta. Nuže, o moc a vliv se skutečně bojuje, připouští i Fiala; moderní politika je (a nemůže nebýt) formována konkrétními ekonomickými, sociálními a dalšími zájmy, které usilují o své prosazení. Tragedie nastává, když politika zůstane jenom tímhle. A u nás se zdá, že právě tohle hrozí.

Česká společnost postupně směřuje k tomu, aby politika přestala být přirozenou součástí společenského života, jíž vždy byla a být má, a stala se od normálního života izolovaným prostorem, v němž dominují ekonomické či jinak organizované a neprůhledné zájmy, varuje Fiala.

Proč k tomu dochází? Kromě historických – ať již specificky českých, či těch obecně post-komunistických – příčin této jaksi oslabené důvěry v demokratické instituce a autority je zde ještě jedna docela (post)moderní: Je jí, řečeno s Fialou, "dlouhodobý odklon nejrůznějších společenských elit od institucionalizované politické aktivity". Elity (řekne sociolog, my rozumějme: slušní, dobří, normální lidé) daly postupně od politiky ruce pryč a dělají něco „počestnějšího“.

Tím se ovšem problém prohlubuje. FiaIa mluví o začarovaném kruhu, kdy ztrátou zájmu intelektuální, kulturní a podnikatelské elity o aktivní politiku se v ní vytvořili větší prostor pro to, aby uspěli ti méně kompetentní a ti, kteří hájí pouze dílčí zájmy, ne-li jen ty vlastní. Čím více jich tam takových je, tím se celkové prostředí zhoršuje a propadá a tím se politika znovu stává ještě méně atraktivní pro lidi, kteří nemají problém uspět i jinde.

Našince nemůže v této souvislosti nenapadnout dnes již proslulý citát Edmunda Burka: "K vítězství zla postačí, když dobří lidé nedělají nic." A nebo, řečeno po lopatě: Přenechali jsme politiku nemravům a divíme se, že ji dělají nemravně!